Tak jsme se dočkali. Tento týden se podařilo otevřít další kousek zmodernizované “dálnice”. Sláva to byla taková, že ani televizní kamery u toho nemohly chybět: zase je u nás o trochu lépe, zase jsme se posunuli o kousek dopředu. Opravdu?
PhDr. M. Hudec
Jen blbec může položit takovou otázku. Nebo nějaký škodič, kverulant, provokatér. Který zpochybňuje něco, o čem přece nikdo rozumný žádné pochybnosti nemá. Hospodářský rozvoj bez dálnic přece není možný. Což nekřičí investoři, že v místech, kam nevede dálnice, se nedá pořádně podnikat? Že tam ani lišky nedávají dobrou noc, protože se tam nedostanou? Moderní způsob dopravy si nelze bez nich představit. Mobilitu. Svobodu.
Můžeme se pak divit ministru Ťokovi, že na ty škodiče a vlastně sabotéry svolává hromy a blesky? Vždyť oni vlastně šikanují stát, brzdí stavby nových, krásných „pozemních komunikací“. Je třeba vyčíslit škody, které tím působí, podávat na ně žaloby, soudit se s nimi o náhrady.
Riskuji, že budu zařazen do toho šuplíčku škodičů, ale spíše jen blbců, protože pouhým názorem – byť veřejně vyřčeným – snad nikomu a ničemu uškodit nemohu. Fakt potřebujeme stavět další a další dálnice?
Čas 4.0, 3D
Třeba ten hospodářský rozvoj. Existují jmenovitě v České republice nějaká nezpochybnitelná čísla, statistiky, které by jednoznačně dokazovaly, že kam nevede dálnice, tam hospodářský rozvoj nedosáhne a naopak? Vybavuji si namátkou firmu ve svém okolí, která sídlí v malé obci, kam nejenže nevede dálnice, ale vlastně ani žádná pořádná silnice. Ta relativně mladá firma působí v oblasti průmyslové automatizace, a to velmi úspěšně.
Pravda, nedopravuje žádné velké náklady. Ani to nepotřebuje. Funguje v souladu s nastupujícím trendem 4.0., produkty své projektové činnosti materializuje přímo u zákazníka. Konečně, proč se divit, třeba technologie 3D tiskáren se zdokonaluje ze dne na den, čím dál více produktů se vyrábí z místních materiálů, tak proč tak nepohodlně
dopravovat sem a tam kvanta mrtvé hmoty? Je to drahé a ne moc efektivní. Jistěže to dost firem ještě nemůže dělat jinak. Ale ubývá jich a ubývat bude.
Na druhé straně, jak moc přispěla nejstarší česká dálnice D1 k hospodářskému rozvoji dejme tomu Vysočiny? Co nedávno kompletně dokončená D8 a rozvoj Ústeckého kraje? Pravda, rozhořely se kolem její
trasy, zejména v příhraničí se sousedním Německem, boje mezi místními a zájemci, kteří tu chtějí stavět celá města skladovacích hal. Ale dá se tenhle způsob rozvoje označit za moderní? Nebo k nám jen se zpožděním několika desítek let došplouchla jinde už dávno opadávající vlna?
A ta obecná mobilita? Můžeme se dočíst, jak v poslední době stoupá počet cestujících na železnici, například mezi Prahou a Brnem. Sice tudy plánovaná vysokorychlostní trať povede možná za nějakých dvacet třicet let, ale i ona klasická už zřejmě dokáže poskytovat dopravní služby lépe než ta ve všech pádech skloňovaná, roky modernizovaná a
hromadnými haváriemi a uzavírkami věčně blokovaná déjednička. Bude zajímavé sledovat, zda a kolik těch dezertérů se vrátí zpátky na silnice, až bude D1 kompletně zmodernizována. Podobně jako bude zajímavé sledovat, jak dlouho v takovém stavu vydrží.
Jestli on dálnicím neujíždí vlak iv mnohém dalším. Nevím, kdo si to nedávno v médiích stěžoval, že silničáři aby se teď dodatečně vzdělávali (!) v ekologii, aby dokázali rozeznat chráněné druhy rostlin a živočichů a uměli na potřebné úrovni oponovat ekologům a různým jiným kverulantům… Nezpozdil se tady někomu budík?
Dálnice se ještě nějaký čas určitě stavět budou, koňmi tažené kočáry taky po určitou dobu koexistovaly s nastupující automobilovou dopravou. Ale je otázka, jak dlouho se ještě udrží automobilismus v tak masovém měřítku, jak ho známe. Podívejme se, jakým tempem se rozvíjí síť vysokorychlostních tratí po celém světě, že se objevují
zárodky dosud naprosto nevídaných dopravních systémů – z nejznámějších třeba systém Hyperloop. Že je to spíš taková trochu legrační hračka? No, to byl automobil na začátku svého vývoje taky.
A bude to doba dostatečně dlouhá, aby se investice do nových dálnic vůbec zaplatila? Zvlášť když je předraženost těch českých příslovečná a „kvalita“ leckdy taková, že se musí začít opravovat snad ještě dřív, než se novostavba uvede do provozu. Na osm a půl kilometru dlouhém úseku dálnice mezi Bělotínem a Ostravou, který nás stál skoro čtyři a
půl miliardy korun, se našlo více než 900 závad!
To nechce klid
Je namístě otázka, jak moc výstavbu dálnic podporovat a prosazovat silou moci proti rostoucímu odporu. I za pomoci žalob na odpůrce a za neustálých změn příslušné legislativy, jež se dosud vždy stejně ukázaly jako mnohem méně účinné, než si jejich iniciátoři představovali. I kdyby se rozkrájeli, těžko si zajistí takové právní prostředí, jež jim umožní v dopravním stavitelství pohodlně dosáhnout čehokoli, co si zamanou, aniž by museli přihlížet k řadě jiných, stejně legitimních zájmů.
Asi bychom se neměli navzájem ujišťovat, že nebýt panem ministrem zmíněných „kverulantů“, stavělo by se jako na běžícím pásu. Což není dost obcí, jejichž obyvatelé a představitelé jsou roztrpčeni tím, jak přezíravě a necitlivě se nejednou plánovači dálnic stavějí k připomínkám a potřebám místních? Když necháme stranou už zmíněnou
déjedničku a spory o vedení D35, je namístě připomenout třeba spory o trasování dálnice D3 v dolním Posázaví. Tipuju, že ty zdaleka nejsou u konce, byť formálně bylo o trase rozhodnuto, když byla před třemi roky začleněna do aktualizovaných zásad územního rozvoje Středočeského kraje. A nejsou to ekologové, kdo stojí v čele odporu proti trase
úředně prosazované.
Již v roce 1995, tedy v době, kdy současný ministr dopravy Dan Ťok, vystudovaný strojař, pracoval v úplně jiném oboru, vzniklo zájmové sdružení obcí KLID. Postupně se ke čtyřem zakládajícím (Březová-Oleško, Lešany, Ohrobec a Okrouhlo) přidala řada dalších. Hlavním cílem sdružení v současnosti je dosáhnout změny nevhodné trasy dálnice D3.
Aktivity zdejších samospráv, které zastupují desítky, možná i stovky tisíc občanů, se snad neodváží zpochybňovat ani Václav Klaus, známý svými výpady na adresu „nikým nevolených“ nevládních organizací. Ostatně, jejich argumentace proti tvrdošíjně prosazovanému trasování D3 velmi úzce souvisí s tím, co je nejdůležitějším úkolem všech samospráv, totiž zajišťovat v místech své působnosti základní podmínky pro normální život. Například se postarat o zásobování obce vodou. A jestliže nevhodná trasa dálnice ohrožuje její místní zdroje, mohou starosta a zastupitelstvo dělat něco jiného než je bránit? Vždyť jim to konečně ukládá zákon o obcích, který v § 83 říká doslova: „Člen zastupitelstva… je povinen… hájit zájmy občanů obce…“
Právě to možné ohrožení zdrojů vody a lhostejnost prosazovatelů „jediné správné“ trasy D3 Posázavím k obavám občanů také velmi dobře ilustruje, jak prosazování dálničních staveb za každou cenu mnohdy postrádá veškerou racionalitu a začíná připomínat slepý fanatismus. Právě ten, ze kterého dálniční ideologové tak často obviňují nejen
ekology, ale vlastně každého, kdo si dovolí třeba jen maličko zapochybovat o správnosti současné dopravní politiky, kdo se opováží zapřemýšlet nahlas, zda to s adorací velkých silničních staveb už trochu nepřeháníme.
O zdroje vody se důvodně obávají také lidé u nedávno dostavěné části dálnice D8 v okolí Prackovic a Litochovic. V obcích došlo ke značným změnám vodních poměrů už po velkém sesuvu, k němuž mimochodem nemuselo
vůbec dojít, kdyby přes varování odborníků včetně geologů a expertů na dopravní stavitelství nebyla jistými „neomylnými“ prosazována – jak jinak – „jediná správná trasa“. Je to projev čistého fanatismu, nebo
soukromých zájmů těch, kdo si podél současné trasy v předstihu nakoupili pozemky, a při změně by hrozilo, že prodělají?
Mimochodem, nedodržení slibů ze strany Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) třeba právě na D8 je dnes jedním z argumentů sdružení KLID, proč je dobré přistupovat k cestářům s preventivní nedůvěrou.
My chceme taky kožich!
A nejde jen o D8. Všeobecně je znám osud Ostředku, obce se zhruba čtyřmi stovkami obyvatel u dálnice D1. Chemická zimní údržba komunikace způsobila zasolení studní a připravila místní o pitnou vodu. Ta se navíc nedá používat ani jako užitková, protože sůl způsobuje zvýšenou korozi všeho kovového, s čím se setká. Pračky, myčky a další vybavení domácností nevyjímaje… Obci nezbude než vybudovat vodovod, který přivede vodu z míst, kde je ještě poživatelná. Takových ale postupně ubývá. Jako ze špatného vtipu zní informace, že ŘSD hodlá na stavbu pár miliony (čti několika málo procenty z celkového rozpočtu) také přispět.
Nejen pitná voda v Ostředku, ohroženo je i prameniště u Humpolce, šedesát kilometrů dál na východ. Je-li voda nezbytnou podmínkou života, dokonce jeho všeobecně uznávaným symbolem, jak potom hodnotit ohrožování její dostupnosti z důvodů, které by samy potřebovaly lépe zdůvodnit?
Může to být i tak, že důvěra ve všespásnost dálničních staveb zdaleka nemusí být tak velká, jak to navenek vypadá. Máme staletou praxi v umění přesvědčivě říkat, co si ve skutečnosti nemyslíme, když to pokládáme za účelné a když se domníváme, že mocní a vlivní to rádi uslyší. Stupeň vyvíjeného úsilí těch, kdo ty stavby připravují a provázejí správními řízeními, tomu může odpovídat.
Nově se navíc objevují faktory, se kterými v začátcích výstavby dálnic u nás nikdo nepočítal. Třeba postupující klimatická změna. Co asi udělá s krajinou kolem dálnic období stále delších veder (letos už dvacet dnů nepřetržitě), během nichž se teplota vzduchu blíží 40 °C? Každý kilometr dálnice o celkové šířce zhruba 30 metrů by pak představoval tři hektary rozpálené plochy o teplotě až 60 °C. Okolí dálnic se stane neobyvatelným pro své nesnesitelné mikroklima, pro nedostatek vláhy v půdě, pro trvalý pokles hladiny spodních vod i pro to čím dál větší zasolení.
Riskneme úhor bez života na dalších tisících hektarech naší relativně malé země? Riskneme dál ztrácet zemědělskou půdu navzdory varovným hlasům expertů, kteří už teď situaci pokládají za neúnosnou a ohrožující naši potravinovou bezpečnost? Riskneme další parcelaci krajiny, již dálniční a silniční stavby fragmentují, omezují pohyb lidí i volně žijících živočichů, kteří jsou tak odsouzeni k postupné degeneraci a vymírání? Riskneme stavby, které jsou stejnou překážkou v
krajině jako kdysi hradby?
Heslem dne už se zase leckde nepozorovaně stalo ono staré známé „Dohnat a předehnat!“. Při výstavbě dálnic každopádně. Není-li momentálně po ruce lepší argument, určitě se užije ten, kolik že kilometrů dálnic už je v té či oné evropské zemi – a jak my v tom za nimi zaostáváme. Jenže je otázkou, zaprvé, jestli je to zaostávání možné dohnat, a zadruhé, jestli je to nezbytné. Je to jako všimnout si na konci zimy, že ostatní nosí kožich, a začít ho vymáhat, třebaže mrazy už zjevně končí a peníze jsou akutně potřeba na obnovu jarního šatníku.
(zdroj: http://www.miroslavhudec.cz/index.php?page=publicistika&action=detail&id=442)